Vrtání do betonu, cihel či tvárnic vyžaduje odlišný přístup než běžné vrtání do dřeva. Jak poznáte, kdy použít vrták s karbidovou špičkou a kdy stačí univerzální řešení?
Vrtání do betonu, cihel či tvárnic vyžaduje odlišný přístup než běžné vrtání do dřeva. Jak poznáte, kdy použít vrták s karbidovou špičkou a kdy stačí univerzální řešení? Která stopka je ideální pro vrtací kladivo a kdy použít korunkový vrták? V tomto úvodu se dozvíte základní rozdíly mezi vrtáky pro zdivo, tipy na optimální techniku vrtání bez poškození materiálu a návod, jak vybrat ten pravý vrták pro vaše konkrétní potřeby.
Pro vrtání do masivního betonu a plných cihel je ideální vrtačka s mechanickým příklepem. Pokud narazíte na železobeton, vyplatí se použít elektrické nebo akumulátorové vrtací kladivo s pneumatickým příklepem. Vrtáky pro tyto účely jsou zhotoveny z legované nástrojové oceli s připájenou karbidovou špičkou – někdy označovanou jako tvrdokov či „SK plátek“. Existují rovněž hroty z karbidu titanu a dalších odolných materiálů.
Přestože by se mohlo zdát, že na cihly či tvárnice není potřeba tak odolný nástroj, opak je pravdou. V dutých tvárnicích je nutné zcela vypnout příklep, aby nedošlo k poškození vnitřních přepážek a oslabení konstrukce zdiva. U plných cihel používejte příklep jen v nejnutnějších případech a spolehněte se na kvalitní vrták.
Tip: Nejste si jisti, z jakého materiálu je stěna? Vyzkoušejte vrtat bez příklepu a s mírným tlakem. Pokud se vrták po pár centimetrech propadne a pak se zase „chytne“, jedná se pravděpodobně o dutou cihlu.
Keramika klade extrémní nároky díky tvrdosti a křehkosti. Používejte speciální vrtáky se středicím hrotem, které zabrání vkĺouznutí na začátku vrtání a zajistí přesnost i v tvrdých dlaždicích.
Sádrokarton naopak snadno propustíte běžným vrtákem do zdiva, ale okraje otvoru budou nerovné. Lepší je sáhnout po vrtáku do kovu, který navíc zvládne projít kovovým profilem. Vrtání provádějte při nízkých otáčkách a bez příklepu.
Tip: Nejdříve naťukejte glazuru tenkým ocelovým hřebíkem, poté udělejte pilotní otvor menším vrtákem a nakonec ho rozšiřte na požadovanou velikost.
Vrtáky se liší délkou (od cca 50 do 1000 mm), průměrem (1–160 mm) a geometrií břitů. U větších hloubek je vhodné nejprve předvrtat kratším vrtákem a následně rozšířit otvor. Pro průměry přesahující 20–30 mm se používají korunkové vrtáky, pro kabelové a potrubní průchody pak speciální zvonovité nástroje. Pro tvrdé materiály existují diamantové korunky. Standardní dvoušroubovice dobře odvádí vrtaninu, ale při výskytu výztuže je vhodné použít čtyřbřité vrtáky, které se méně zachycují na kovových prutech.
U běžných vrtaček najdete válcové stopky, které však mohou v silném sklíčidle pod příklepem prokluzovat. Pro práce s vrtacím kladivem zvolte systém SDS – speciální drážky zajistí spolehlivý přenos krouticího momentu a rychlou výměnu nástrojů. Varianta SDS-plus je určena pro lehčí přístroje (do 4 kg), SDS-max pak pro těžší stroje. Pro rychlé operace v aku-nástrojích se hodí vrtáky se šestihrannou stopkou, které stačí nastrčit do sklíčidla jako běžný bit.
Zkratka PGM (z německého Prüfgemeinschaft Mauerbohrer) označuje vrtáky splňující přísné toleranční limity na průměr a symetrii břitu. Používají se všude tam, kde je potřeba maximální přesnost otvorů a spolehlivé ukotvení konstrukčních prvků.
